Takovej ten klasickej sobotní den.Luxuju, u toho přemýšlím proč si přeju být na libimseti.cz populární a v intermezzech odepisuju otravům na icq.Myslím, že jsem vytvořila světovej rekord v rychlosti sundávání záclon.Stála jsem u toho na tý otáčecí židli, takže možná, že příčinou té rychlosti byl spíš strach s pádu.Naši jednou po obědě za babičkou do nemocnice.Jede s nima i ségra, i když jí bylo nesčetněkrát řečeno, že s toho bude mít špatnej pocit.Já tam nechci.Nechci ji takhle vidět.Budu sedět doma, koukat na HBO ,jíst u toho jeden nanuk za druhým, dám si na xicht tu medovou masku a nalakuju si nehty.Večer jdu k Martinovi.

Chtěla bych takový ty amerikánský sluneční brejle.Vypadá to, že si je koupím až v Rakousku, páč tam to vyjde určitě levněji.Druhou alternativou je, že zajdu k místním ťongům.Ještě to promyslím.Musím jít umývat koupelnovou poličku.Marně přemýšlím, proč tolik utrácím za ty přípravky na narovnávání vlasů, když to stejně nemá žádnej účinek.Poslouchám The Clash a tak mě napadá, že bych si už konečně měla zažádat o tu brigádu.Ještě je čas...Na oběd jsme měli nudle s makem.Nemám to jídlo ráda.Ségra se mě zeptala, co se stane když něco zasadí do maku, a že prej jestli jí neodpovím, neutře nádobí.

Mám strašně divnej pocit.Takové jako prázdnoty, nikam nepatření, odkopnutí, zapomenutí...Mám nutkání sbalit si věci a odstěhovat se někam daleko.Někam, kde se lehko ztratím v davu, ale zároveň se o mě bude vědět.Chce se mi zalést pod peřinu a dlouho, vydatně brečet.Usnout a pak se probudit bez vzpomínek na tento divnej pocit.

Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.